1. 1. Hlavně komín. Bez něj by to šlo jen těžko. Měl by být zkolaudovaný a mít provedenou revizi. Potom může přijít kamnář, postaví topidlo a následně přijde znovu řada na kominíka, aby vše zkontroloval.
   2. Parametry komínu. Ty podstatně ovlivňují i možnosti finální stavby. Ke krátkému nebo příliš úzkému komínu nemůžeme například připojit krbovou vložku s velikou spalovací komorou. Hoření by nebylo optimalizované, sklo by bylo černé a při otevření dvířek by spaliny mohly zakouřit do místnosti.
   3. Nosnost podlahy. Zvlášť pokud se pod prostorem, kde plánujete topidlo stavět, nacházejí další obytné místnosti či sklepy. To může výslednou stavbu vzhledem ke své váze limitovat.
   4. Pod kamna nebo sporák nepatří podlahové vytápění. V tomto místě by tedy měly být vynechané topné spirály. Vytápěnou podlahu a prostor pod kamny je třeba předělit dilatační spárou, aby se kamna nehýbala s podlahou.

„Kolik to bude stát a jak dlouho to bude trvat?“

To se uvidí…To jste asi nechtěli slyšet, ale ani my jako výrobci kachlů často finální cenu topidla neznáme. Ukáže se až poté, co kamnář vytvoří návrh a propočítá potřebné množství kachlů a dalšího materiálu.

Díky našim zkušenostem s kamnářem na návrhu často spolupracujeme a pomáháme ho vytvářet.

Bezpochyby se ale pohybujeme v řádech statisíců.

Samotný technologický proces výroby kachle trvá zhruba 3 týdny. Dodací lhůta hotových kamen se ale pohybuje okolo půl roku. Zejména události několika málo posledních let měly na dodací lhůty velký vliv.

„Co když mám kachle po babičce a chci z nich postavit kamna?“

Bude záležet, v jakém jsou stavu a jestli jsou kompletní. Když sem tam něco chybí, umíme kachle dodělat, doplnit – pak se jedná o zakázkovou výrobu.

Chce to čas, potřebujeme trefit odstín glazury, což není nic snadného. Naši glazovači ale díky 25 letům zkušeností už dobře vědí, co dělají.

„Chci, aby má kamna byla unikátní, vytvoříte mi vlastní dekor?“

Vlastní barvu, vzor, reliéf nebo malbu. Záleží na vaší představě i finančních možnostech. Ale pozor, tvorba vlastního nového reliéfu může být nákladná a zdlouhavá. Nicméně to rozhodně to není neobvyklý požadavek.

Kromě nové formy je třeba počítat i s náklady na rozmnožovací zařízení (pokud se vyrábí více kusů) nebo s tím, že kromě klasických kachlů jsou pak zapotřebí i další typy jako rohové kachle nebo lišty.

Barvu umíme vytvořit třeba i podle odstínu dětských punčocháčků a ve více než 95 % v takových individuálních případech nalezneme se zákazníkem shodu.

Technologie sice mají své limity, ale vždy se snažíme vám a vašim přáním vyjít vstříc. Není nic snazšího, než se zeptat.

Článek 4 nejčastější otázky zájemců o kachlová kamna se nejdříve objevil na Kamnářství Bechyně.

Vše se mění, kachel zůstává

Vzhled kachle se téměř nezměnil už od dob gotiky. To jen svědčí o tom, jak důmyslně byl vymyšlený. Vypadá jako silná keramická deska s glazurou, ale když ho otočíte, uvidíte žebra, kterými se kachle spojují mezi sebou dohromady. Kachel musí být pevný, síla střepu je větší než u obkladačky, ale zároveň musí být pórovitý, aby plnil své poslání akumulace tepla. Na rozdíl od obkladačky má také jiné složení, aby odolal teplotním změnám a udržel si svou funkci bez zaprasknutí. Když tedy říkáme, že kachel není obkladačka, myslíme tím, že kachlemi se neobkládá hotová stavba (i když i to se dá udělat), ale přímo se z nich staví.

Jak kachel vznikne?

My většinou kachle vyrábíme litím keramické suspenze do sádrových forem s následným dvoužárovým výpalem, to je obecně nejběžnější způsob výroby. Když ale přijde nějaká speciální zakázka, například v podobě rekonstrukce historických kamen, umíme vytvořit i bedněné kachle. Kromě klasických rustikálních kachlů, které si s pojmem kachel většina lidí představí, vyrábíme i velkoformátové kachle o rozměrech až jeden metr. Ty jsou nyní žádané u moderních staveb.

Výroba kachlů probíhá stále velmi tradičním způsobem, přestože některé technologie pokročily, stále se jedná o enormní podíl ruční práce. Když se nás pak někdo ptá, jestli jsou naše kachle „ruční“, spíš jen kroutíme hlavou. Rozdělení na ruční nebo neruční příliš neuznáváme. U litých, lisovaných i bedněných kachlů je stále zapotřebí tolik ruční práce, že toto rozdělení nedává smysl.

Jak se kamna staví?

Šár za šárem, na hlínu, spojit kramlemi, vymazat hlínou nebo ještě nafutrovat bobrovkou. Tím myslíme tradičně, řádku po řádce, kdy kamnář pečlivě spojuje kachle svorkami a pak je vymaže hlínou. Samozřejmě, že už dnes existují i modernější způsoby. Když ale máme zájem uchovat kamna po generace, po 100 nebo 200 letech je rozebrat, přemístit, opravit, stačí u těch tradičně postavených navlhčit spoje a můžete je rozebrat.

Jak se kachle dekorují?

V posledních několika letech jsme si začali všímat, že si naši zákazníci uvědomují, že je jejich kamna přežijí. Že je to takový jejich odkaz a že by na nich rádi zanechali nějaký vlastní otisk. Není tedy neobvyklá nejen volba vlastního odstínu glazury, ale také třeba vlastní vzor, reliéf nebo malba.

Barvení, respektive glazurování kachlů, je velká alchymie. Není to jako barvení vodovkami, protože barva vzniká působením oxidů, které spolu reagují při výpalu. Často tak vkládáme do pece zelený kachel a vyndáváme červený. Nejde tady ale o žádnou náhodu, ale o 25 let zkušeností, které nám umožňují vytvářet rozličné variace barev na přání.

Když pak dojde na samotné dekorování a malování kachlů, malujeme nejčastěji na již vypálenou glazuru a kachel pak putuje ke třetímu výpalu. Tato technika nám poskytuje široké spektrum výrazných barev, ze kterých je možné vybírat a je také nejrychlejší. Nabízí se ale i tzv. majolika, tedy malba do mokré glazury, nebo zlacení pravým zlatem. V tomto případě jde ale o proces o poznání složitější. Malba do mokré glazury je náročnější, protože se malíř kachle nesmí dotknout, zlato je zase silný jed.

Výběr toho nejlepšího z našich kachlů si můžete prohlédnout TADY.

Článek Kachel není obkladačka aneb co byste měli vědět o kachli se nejdříve objevil na Kamnářství Bechyně.

Pojďme si říct jednu nemilosrdnou pravdu – Když vám sklo praskne, můžete si za to povětšinou sami. Drsné tvrzení, že? Přesto si troufáme říct, že v naprosté většině je důvodem prasklého skla neodborná nebo zcela zanedbaná údržba či nesprávné zacházení. Přitom to není žádná atomová věda. Stačí dodržet pár pravidel, a i vaše sklo se může dožít požehnaného věku.

Když sklu dojde trpělivost

Sklo má poruchovou paměť. Je to jako sklenice, která jednou přeteče. Tak dlouho sklo špatně čistíte nebo neopatrně zavíráte, až nakonec stačí jen poslední kapka v podobě bouchnutí dvířky a sklu s vámi dojde trpělivost. Nejčastěji praskají ohýbaná skla, protože takové sklo si v sobě už nese napětí, které vzniklo jeho ohýbáním. Má tedy ještě menší kapacitu snesitelnosti dalších nárazů.

Čištění má svá pravidla

Na rejžák zapomeňte. Používat byste měli měkkou houbičku a speciální roztok k čištění krbových skel. Poškrábané nebo poleptané sklo je začátek konce. Čistič nanášejte nejprve na houbičku, nikoliv na sklo. Když vám totiž prostředek zateče do těsnění, materiál ztrácí svou pružnost, tvrdne a zase se blížíte k prasknutí.

Krbové sklo můžete zkusit opatrně čistit pomocí jemného popela ze spáleného dřeva. Pozor hlavně na pevné částice v popelu. Takže opatrně.

Samočisticí schopnost

Kouzlo? Trochu. V kvalitních krbových a kamnových vložkách se při optimální teplotě nečistoty vypálí, a to nejen na skle, ale i na šamotovém obložení. Předehřátý vzduch zase zajistí dobře fungující oplachy skel. To vše závisí na vnitřní konstrukci topidla. Jak ale budete topit vlhkým dřevem, žádnou spásu v podobě samočistícího skla nečekejte. Ideální je dřevo s vlhkostí méně než 20 %.

Držte si odstup

Dřevo se nesmí dotýkat skla, jinak může způsobit jeho začernání. Dejte si tedy na přikládání záležet. Dřevo musí být suché, ale následně do spalovací komory také pečlivě poskládané.

K čemu byl krb, kdyby přes černotu nebylo vidět na oheň? Přitom stačí tak málo.

Článek Prasklé sklo je k vzteku se nejdříve objevil na Kamnářství Bechyně.

Pokud si právě teď říkáte, že jsme se možná zbláznili, jak by mohl král kamen existovat někde jinde, než v pohádkách, tak prosím, čtěte dál. Král všech kamen je totiž naprosto pochopitelná přezdívka, kterou si vysloužila jedenáctimetrová kamna stojící v polském Gdaňsku. No a my jsme se loni na podzim právě do Polska vydali, abychom se našemu králi poklonili, a zároveň vám ho, jako nejpovolanějším poddaným, představili.

Král kamen byl postaven v letech 1545 – 1546 gdaňským kamnářem Georgem Stalzenerem v budově zvané Artušův dvůr, kde se už od 14. století scházeli nejvlivnější osobnosti středověkého politického života. Tam stál až do roku 1943, kdy se ho Poláci rozhodli přestěhovat do kláštera v Kartuzách, aby ho tak ochránili před běsnící druhou světovou válkou. Dnes se ale opět tyčí v celé své kráse doma v Gdaňsku.

Jak už bylo řečeno, tato funkční kamna jsou vysoká neuvěřitelných 11 metrů a zdobí je téměř 600 mistrně vyvedených kachlů. Mezi nimi můžeme rozlišit různé druhy kachlů. Jsou mezi nimi například tři druhy zazdívacích kachlů, rohové kachle, obrubové kachle, římsy, korunovační kachle ve tvaru půlkruhu. Na některých z nich můžeme vidět bohatě barevně vyvedené alegorické postavy, panovnické erby nebo dokonce portréty tehdejších evropských panovníků, a to jak katolických tak protestantských.

Kamna byla postavena z menších obdélníkových kachlů (29,5 x 25 cm). Horní dvě volně stojící patra byla oddělena vlysem (obrubou). Tato patra se skládají ze dvou typů vysokých, obdélníkových kachlů – větší ve čtvrtém patře (55 x 34 cm) a menší v pátém patře (43 x 25 cm). O vyztužení kamen se stará železná konstrukce, díky níž mají kamna věžovitý tvar. Dokonce se o nich říká, že mají představovat Babylonskou věž.

I když barevná škála glazur byla v době renesance poněkud technologicky omezená, kamna jsou velmi výrazně barevně vyvedena. Používaly se tyto pigmenty: cínově bílá, žlutý a hnědý oxid železitý, mangan fialový a kobaltová modř. Přesto ale tvůrci kamen dokázali vytvářet další barvy a efekty mícháním pigmentů. Zajímavostí je, že žádné dva kachle na kamnech nejsou stejné – každý je originál. Důležitým prvkem výzdoby krále kamen je i polychromické zlacení, které se vytvářelo až po kompletním postavení celých kamen, nicméně dnes už jsou z něj bohužel viditelné pouze zbytky.

Může se stát, že na svých cestách zabloudíte i do Polska. Bude-li na vaší trase i jedno z nejkrásnějších polských měst – Gdaňsk – stojí za to zajít se poklonit králi kamen. Určitě vám to přinese kamnářské štěstí, možná trochu inspirace. Každopádně ale uvidíte živý důkaz o obrovské tradici profese, která lidem už po staletí přináší teplo do jejich domovů. A je jedno, že si doma nemůžete dovolit jedenáctimetrový kolos. Stejný hřejivý pocit vám přinese třeba i malý kachlový sporák.

Článek Tak jsme viděli krále všech kamen se nejdříve objevil na Kamnářství Bechyně.

Když přijíždíte do jihočeského městečka Bechyně jako turista nejspíše po mostě zvaném Duha nebo jako vodák po řece Lužnici, nemůžete na soutoku dvou řek přehlédnout malebný renesanční zámek. Bechyňský zámek se pyšní mnohaletou historií, vždyť původně knížecí hradiště je zmiňované již

v 9. století. Toto hradiště bylo přestavěno na hrad a později na zámek, kde významné šlechtické rody zanechaly nesmazatelnou stopu. Mezi tyto rody, které se podílely na přeměně zámku i celého rozsáhlého okolí, patří rody od Šternberků, Bechyňů z Lažan, moravského markraběte Jošta a v neposlední řadě rod pánů ze Švamberka.

Nejpopulárnějším vlastníkem zámku byl nicméně poslední rožmberský vladař Petr Vok, který z Bechyně učinil hlavní sídlo a přenesl sem svůj dvůr. Právě on přestavěl hrad na velkorysý zámek, který se 14. února 1680 stal svědkem jeho svatby s mladičkou Kateřinou z Ludanic.

Posledním šlechtickým rodem, který zde pobýval, byl rod Paarů, jež zasáhl do dějin města i okolí na více jak dvě stě let. Právě oni přinesli do Bechyně první průmysl. Věhlas si získala i jejich knížecí továrna na výrobu kamen a keramických předmětů. A právě zde přijal místo dílovedoucího František Lenner, jeden z nejznámějších kamnářů nejen na Bechyňsku.

František Lenner starší, který se vyučil kamnářství u známé firmy J. Dvořáka v Protivíně, se přistěhoval do Bechyně v roce 1855, koupil si zde malý domek a v něm založil kamnářskou dílnu. Roku 1873 zde přerušuje svoji kamnářskou činnost a po domluvě s Ing. Nitschem vstupuje právě do služeb knížete Paara, kde své znalosti o kamnech a kamnařině rozvíjí v jeho továrně. Tato knížecí výroba v době své největší slávy výborně prosperovala, zaměstnávala skoro čtyřicet dělníků a kromě kamen vyráběla i šamotové zboží, ruby a hliněné nádobí. Po neshodách, které vznikly ve vedení podniku továrny, František Lenner odchází a znovu obnovuje přerušenou výrobu ve své dílně.

Důstojným pokračovatelem kamnářské tradice byl i jeho syn František Lenner mladší, který se později stal i vedoucím dílen kamnářského oboru na keramické škole v Bechyni. Velmi známá je jeho kopie gotických kamen ze zámku Honensalzburg z roku 1501, kterou dodnes můžete na zámku v Bechyni při pravidelných prohlídkách obdivovat.

Ale vraťme se ke kamnům, kterým se na počest Františka Lennera neřekne jinak než familiárně „lenerky‘‘ nebo také ,,lennerovky“. Tato kamna získala vynikají pověst nejen kvalitou a dobrou výhřevností, ale i svým vzhledem. Jak píše Vladimír Havel v knize Bechyně a keramika: ,,Značka Lennerovek se dodnes udržela jako vizitka dokonalosti kamnářského výrobku. Pyšnila se bohatou architekturou v členění i v odborném dělení. Lennerovky byly pravidelně zakončeny bohatě modelovanou římsovou ozdobou a vnějšek býval zkrášlován ozdobami z tažených profilových pásků, které byly skládány v ladné rámce. Ty lemovaly náplně ze slabých ozdob.‘‘

A právě nový výrobní způsob, který Lenner společně s hluchoněmým modelářem Hájkem vymyslel, dávají kamnům vzhled jedinečnosti. Tyto ozdoby se formovaly do forem a na kachle se připevňovaly tenkým drátkem před glazováním. Následná glazura ozdobu se střepem ještě více spojila a kachel pak vypadal jako by byl vyroben z jednoho kusu. Kamna byla buď hladce glazována ve světlých odstínech od bílé, přes světle šedé až do bledě modré nebo i tupována houbou. Na ozdoby byla použitá bílá engoba. Střep kachlů byl červenožlutý a připravoval se ze surovin natěžených v blízkém okolí Bechyně. Výrobky této slavné kamnářské rodiny se nacházely jak v měšťanských bytech, tak i na zámcích jako třeba na Hluboké, v Třeboni, v Roudnici. Ale právě protože tyto skvosty vznikaly v podzámčí bechyňského zámku, jejich nejucelenější sbírku najdete právě zde. Pokud chce tuto nádheru obdivovat na vlastní oči, určitě si udělejte výlet do malebného jihočeského městečka.

Článek Kde je největší sbírka „lenerek“? se nejdříve objevil na Kamnářství Bechyně.