1. 1. Hlavně komín. Bez něj by to šlo jen těžko. Měl by být zkolaudovaný a mít provedenou revizi. Potom může přijít kamnář, postaví topidlo a následně přijde znovu řada na kominíka, aby vše zkontroloval.
   2. Parametry komínu. Ty podstatně ovlivňují i možnosti finální stavby. Ke krátkému nebo příliš úzkému komínu nemůžeme například připojit krbovou vložku s velikou spalovací komorou. Hoření by nebylo optimalizované, sklo by bylo černé a při otevření dvířek by spaliny mohly zakouřit do místnosti.
   3. Nosnost podlahy. Zvlášť pokud se pod prostorem, kde plánujete topidlo stavět, nacházejí další obytné místnosti či sklepy. To může výslednou stavbu vzhledem ke své váze limitovat.
   4. Pod kamna nebo sporák nepatří podlahové vytápění. V tomto místě by tedy měly být vynechané topné spirály. Vytápěnou podlahu a prostor pod kamny je třeba předělit dilatační spárou, aby se kamna nehýbala s podlahou.

„Kolik to bude stát a jak dlouho to bude trvat?“

To se uvidí…To jste asi nechtěli slyšet, ale ani my jako výrobci kachlů často finální cenu topidla neznáme. Ukáže se až poté, co kamnář vytvoří návrh a propočítá potřebné množství kachlů a dalšího materiálu.

Díky našim zkušenostem s kamnářem na návrhu často spolupracujeme a pomáháme ho vytvářet.

Bezpochyby se ale pohybujeme v řádech statisíců.

Samotný technologický proces výroby kachle trvá zhruba 3 týdny. Dodací lhůta hotových kamen se ale pohybuje okolo půl roku. Zejména události několika málo posledních let měly na dodací lhůty velký vliv.

„Co když mám kachle po babičce a chci z nich postavit kamna?“

Bude záležet, v jakém jsou stavu a jestli jsou kompletní. Když sem tam něco chybí, umíme kachle dodělat, doplnit – pak se jedná o zakázkovou výrobu.

Chce to čas, potřebujeme trefit odstín glazury, což není nic snadného. Naši glazovači ale díky 25 letům zkušeností už dobře vědí, co dělají.

„Chci, aby má kamna byla unikátní, vytvoříte mi vlastní dekor?“

Vlastní barvu, vzor, reliéf nebo malbu. Záleží na vaší představě i finančních možnostech. Ale pozor, tvorba vlastního nového reliéfu může být nákladná a zdlouhavá. Nicméně to rozhodně to není neobvyklý požadavek.

Kromě nové formy je třeba počítat i s náklady na rozmnožovací zařízení (pokud se vyrábí více kusů) nebo s tím, že kromě klasických kachlů jsou pak zapotřebí i další typy jako rohové kachle nebo lišty.

Barvu umíme vytvořit třeba i podle odstínu dětských punčocháčků a ve více než 95 % v takových individuálních případech nalezneme se zákazníkem shodu.

Technologie sice mají své limity, ale vždy se snažíme vám a vašim přáním vyjít vstříc. Není nic snazšího, než se zeptat.

Článek 4 nejčastější otázky zájemců o kachlová kamna se nejdříve objevil na Kamnářství Bechyně.

Vše se mění, kachel zůstává

Vzhled kachle se téměř nezměnil už od dob gotiky. To jen svědčí o tom, jak důmyslně byl vymyšlený. Vypadá jako silná keramická deska s glazurou, ale když ho otočíte, uvidíte žebra, kterými se kachle spojují mezi sebou dohromady. Kachel musí být pevný, síla střepu je větší než u obkladačky, ale zároveň musí být pórovitý, aby plnil své poslání akumulace tepla. Na rozdíl od obkladačky má také jiné složení, aby odolal teplotním změnám a udržel si svou funkci bez zaprasknutí. Když tedy říkáme, že kachel není obkladačka, myslíme tím, že kachlemi se neobkládá hotová stavba (i když i to se dá udělat), ale přímo se z nich staví.

Jak kachel vznikne?

My většinou kachle vyrábíme litím keramické suspenze do sádrových forem s následným dvoužárovým výpalem, to je obecně nejběžnější způsob výroby. Když ale přijde nějaká speciální zakázka, například v podobě rekonstrukce historických kamen, umíme vytvořit i bedněné kachle. Kromě klasických rustikálních kachlů, které si s pojmem kachel většina lidí představí, vyrábíme i velkoformátové kachle o rozměrech až jeden metr. Ty jsou nyní žádané u moderních staveb.

Výroba kachlů probíhá stále velmi tradičním způsobem, přestože některé technologie pokročily, stále se jedná o enormní podíl ruční práce. Když se nás pak někdo ptá, jestli jsou naše kachle „ruční“, spíš jen kroutíme hlavou. Rozdělení na ruční nebo neruční příliš neuznáváme. U litých, lisovaných i bedněných kachlů je stále zapotřebí tolik ruční práce, že toto rozdělení nedává smysl.

Jak se kamna staví?

Šár za šárem, na hlínu, spojit kramlemi, vymazat hlínou nebo ještě nafutrovat bobrovkou. Tím myslíme tradičně, řádku po řádce, kdy kamnář pečlivě spojuje kachle svorkami a pak je vymaže hlínou. Samozřejmě, že už dnes existují i modernější způsoby. Když ale máme zájem uchovat kamna po generace, po 100 nebo 200 letech je rozebrat, přemístit, opravit, stačí u těch tradičně postavených navlhčit spoje a můžete je rozebrat.

Jak se kachle dekorují?

V posledních několika letech jsme si začali všímat, že si naši zákazníci uvědomují, že je jejich kamna přežijí. Že je to takový jejich odkaz a že by na nich rádi zanechali nějaký vlastní otisk. Není tedy neobvyklá nejen volba vlastního odstínu glazury, ale také třeba vlastní vzor, reliéf nebo malba.

Barvení, respektive glazurování kachlů, je velká alchymie. Není to jako barvení vodovkami, protože barva vzniká působením oxidů, které spolu reagují při výpalu. Často tak vkládáme do pece zelený kachel a vyndáváme červený. Nejde tady ale o žádnou náhodu, ale o 25 let zkušeností, které nám umožňují vytvářet rozličné variace barev na přání.

Když pak dojde na samotné dekorování a malování kachlů, malujeme nejčastěji na již vypálenou glazuru a kachel pak putuje ke třetímu výpalu. Tato technika nám poskytuje široké spektrum výrazných barev, ze kterých je možné vybírat a je také nejrychlejší. Nabízí se ale i tzv. majolika, tedy malba do mokré glazury, nebo zlacení pravým zlatem. V tomto případě jde ale o proces o poznání složitější. Malba do mokré glazury je náročnější, protože se malíř kachle nesmí dotknout, zlato je zase silný jed.

Výběr toho nejlepšího z našich kachlů si můžete prohlédnout TADY.

Článek Kachel není obkladačka aneb co byste měli vědět o kachli se nejdříve objevil na Kamnářství Bechyně.