O kachlích

Kompletní sortiment kachlů naleznete zde : Ke stažení

Něco málo o kachli

Kachel. Něco, co každý zná. Nebo si to každý spíš myslí. A ačkoliv by se stěží našel někdo, kdo by vůbec nevěděl, co si pod tímto výrazem představit, je okolo kachle hned několik obecně rozšířených mýlek a nejasností.

Pravděpodobně nejdůležitější fakt, který je třeba si ujasnit hned na začátku, je, že kachel je STAVEBNÍ PRVEK, nikoliv obkladový. Jelikož byla výroba kachlů v totalitní době prakticky nulová, používaly se k opravě původních kachlových kamen nejčastěji obkladačky. Logicky. Kachle zde lidé neměli možnost sehnat, a tak sáhli po něčem, co jim je nejvíce připomínalo. Zdánlivě podobný vzhled je však to jediné, co mají tyto dva předměty společného. Kromě toho, že obkladačky jsou, jak už jejich název napovídá, určeny k obložení základního stavebního materiálu, kachel je právě tím elementárním prvkem. Pokud byste si obložili kamna obkladačkou, dá se téměř s jistotou říct, že vám dřív nebo později popraská. A to nás přivádí k další, nejspíš ne obecně známé, avšak neméně důležité vlastnosti kachle, a tou je vedle mechanické pevnosti jeho pórovitost.

Poměrně velká pórovitost kachle zabezpečuje akumulaci tepla, tedy něco, co bychom rozhodně u kamen očekávali. Vzduchové bublinky totiž udržují a postupně uvolňují do okolí teplo i po tom, co kamna vyhasnou. Na tuto vlastnost kachle navazuje hned další fakt, a to že kachel není úplně slinutý, na rozdíl právě od obkladačky či dlaždice, u kterých se to vyžaduje. Pokud by totiž střep kachle byl tvrdý, neplnil by svoji funkci. V případě, že je udělaný tak, jak má, a kamna se postaví tradičním způsobem, to totiž funguje tak, že při zahřátí, když se kachel roztáhne, roztáhne se obestavba s ním a při chladnutí se opět smrští.

Když se podíváme do historie, zjistíme, že řemeslo kamnářů původně splývalo s řemeslem hrnčířským. Základem byla hlína a výsledné dílo se vytvářelo na hrnčířském kruhu. Navíc součástí dílny každého hrnčíře byla pec, ve které se pálilo dřevem při poměrně vysokých teplotách, měli tudíž s topením velké zkušenosti. Nejstarším typem jsou kachle nádobkové, které opravdu vznikaly stejnou technikou jako například hrnce, pouze se pak ústí vytvarovalo do čtverce. Z tohoto typu poté vznikly odstraněním dna a zakrytím ústí kachle komorové. Ty jsou nejběžnějším typem, který se ve středověku vyskytoval.

I my se, pokud to situace žádá, vracíme k formování kachlů z hlíny. Běžně u nás ale vznikají modernější technikou - litím do sádrových forem.

Výrobní postup

Prvním krokem při výrobě kachle je příprava hmoty. Ta probíhá ve velkém míchači, kterému se říká „rozpalovač“. Hmota se musí tzv. ztekutit, aby se dala nalít do formy, zároveň však musí být dostatečně hustá, a tedy obsahovat co nejmenší množství vody.

Když je hmota připravená, nalévá se do sádrových forem. Tyto formy jsou porézní - vytáhnou z ní tak přebytečné množství vody a kachel tuhne. Suspenzi je potřeba průběžně dolévat v závislosti na tom, jak rychle voda do formy mizí.

Když se po několika hodinách obě poloviny formy opatrně uvolní, kachel je na světě. Má však sem tam nějakou nerovnost, drobnou vadu či nálitky, které na něm forma zanechala, a tak přichází na řadu retuš. Jsou to právě retušéři, kteří mají kachel ze všech lidí, co na něj během výroby sáhnou, v rukou nejdéle.

Následně přichází asi nejméně náročná část výroby. Oretušovaný kachel putuje do tepla nad pec nebo do sušárny, kde musí vyschnout, než poprvé zamíří do ohně.

U nás dodnes pálíme kachle tak, jak se to vždy dělalo – tedy takzvaně „dvoužárově“. Střep má pak totiž ideální nasákavost a lépe akumuluje teplo. První výpal, který následuje po vysušení kachle, se nazývá přežah.

V další fázi se na přežahnutý kachel nanáší glazura. Možností, jak ji nanášet, je více. V sériové výrobě se však nejčastěji „stříká“ stlačeným vzduchem. Je ale pravda, že se dnes dost vrací technologie, kdy se kachel glazurou polévá, jako se to dělalo dříve. A my ji na přání zákazníka také stále častěji aplikujeme.

Veškerá dosavadní práce se zúročí až po ostrém výpalu – tedy tom druhém. Až po něm dostane kachel svou definitivní podobu. Teplota ostrého výpalu je závislá na typu použité glazury.

Image Image Image Image Image Image Image Image